Třídy naší základní školy se pravidelně účastní RECYKLOHRANÍ ,každý úkol jsme zatím splnili. Poslední úkol, který jsme plnili v březnu měl název  S RÝMY NEJSOU ŠPRÝMY aneb život el. přístroje. Mohli jsme básnit, komiksovat nebo napsat příběh. Jedna z našich nejšikovnějších žákyň Renata se s chutí pustila do díla a tady je výsledek.

 

Jak to bylo s Tou

 

 

Pojďte, a prožijte s námi příběh rodinného toustovače. Budeme mu říkat třeba Tou. Narodil se jednoho velmi uplakaného dne ve velké továrně na okraji rozlehlého města v Číně.

Jen co ho vylisovali a pracovníci továrny do něj vložili vložili všechny možné drátky, šroubky a ostatní součástky, tak ho pásový podavač nakonec dovezl k malému starému pánovi. Ten ho zkontroloval, a povídá: „Tak hochu, je čas se vydat do světa, ať se ti tam líbí, a ať z tebe mají lidé radost.“ Pak ho zabalil do bublinkové fólie, šoupnul do malé krabičky, a pak ho položil do velké krabice k ostatním toustovačům. Krabici pak naložili do velkého kontejneru s dalšími spotřebiči pro domácnost a ten umístili do nákladního letadla, které letělo do Evropy, do České Republiky a přistálo v Praze.

V Praze vyprázdnili kontejner a velké krabice s toustovači, topinkovači, mixéry a jinými malými spotřebiči rozvezli do různých skladů odkud je poslali dál do prodejen s elektrospotřebiči. Tak se Tou dostal až do prodejny v jednom malém českém městečku, a tam ho paní prodavačka položila na poličku, kde čekal, až si pro něj přijde nějaký člověk.

Několikrát se mu stalo, že už ho někdo držel v ruce, párkrát si ho málem dali i do košíčku a Tou se vždy radoval, že už konečně přijde jeho chvíle, ale nikdy to nedopadlo. Pokaždé ho vrátili nerozbaleného zpět.

Až jednou. Tou už ani nedoufal, že se to stane. Bylo to jednoho mrazivého dne před Vánoci. Přišel muž. Ten muž si Touovu krabičku prohlédl ze všech stran, a pak ho odnesl k pultu, kde poprvé Tou mohl vyhlédnout na svět. Prodavač ho muži ukázal, předvedl mu, jak s Touem zacházet a dal mu dobré rady. Pak ho zabalil znovu do krabice a muž za něj zaplatil u pokladny.

Tou se už moc těšil, až začne dělat tousty. Ale muž ho donesl domů, schoval ho do skříně a nechal ho tam. Tou byl moc smutný, jeho dlouhé čekání a velké naděje pomalu mizeli, ležel jen tak ve své krabici ve skříni zaházený oblečením a byl smutný, tak moc smutný. Říkal si, jestli mu mezi ostatními toustovači a jinými spotřebiči v prodejně nebylo lépe. Alespoň mohl slyšet, jak kolem něj chodí různí lidé a taky tam nebyla taková tma ani ticho.

 

Jednoho dne se skříň náhle otevřela, objevila se ruka, zašátrala mezi oblečením, popadla Touovu krabičku a odnesla ji na stůl. Tou začal doufat :„Konečně, konečně dnes udělám svůj první toust“.

Jaké však bylo jeho překvapení, když ho muž, který ho koupil v obchodě začal balit do papíru a lepit na něj izolepu. „Ach jo“, řekl si Tou „Mám já to ale smůlu, procestoval jsem půl světa, a už tak moc dlouho čekám na to ,abych někmu udělal dobré horké tousty“. Pak muž vzal zabaleného Toua, odnesl ho do jiné místnosti a tam položil na stolek. Tou čekal.

Večer uslyšel Tou cinkání zvonečků a smích lidí. Pak ho někdo rozbalil. Byla to žena, a když uviděla jeho krabičku, tak jí honem otevřela.  Přitiskla Toua k sobě a řekla „Ten je báječný, jsem šťastná, že ho mám, už se moc těším na první toust“. Tou byl v sedmém nebi, „Stalo se to, opravdu se to stalo?“ říkal si Tou a přemýšlel, jaké ty první tousty co udělá budou.

Žena odnesla Toua do kuchyně, položila ho na poličku a řekla „Uvidíme se ráno“. Tou se nemohl dočkat, tohle byla ta nejdelší noc. Jen co se ráno objevili první paprsky byl Tou jako na jehlách. Po další době napjatého čekání vrzly někde v domě tichounce dveře a do kuchyně vešel muž. Vzal Toua, umyl ho, pak nachystal tousty a Toua zapnul, nastavil správnou teplotu, a pak na něj postupně pokládal sendvičový chléb na něj rozklepnul vajíčko, malinko ho poprášil solí, kořením a bylinkami a přikryl ho dalším chlebem. Když byla všechna toustovací místa obsazená, tak muž Toua zavřel a uvařil dva šálky dobrého černého čaje v konvici. Nakrájel do misky okurky, rajčata a papriku. Misku se zeleninou položil na tác a přidal dva šálky čaje. V tu chvíli se Tou rozhodl, že jsou tousty již hotové a rozsvítil zelenou žárovku, aby i muž věděl, že má hotovo. Muž Toua otevřel a opatrně, aby nepoškrábal jeho teflonové bříško z něj vyndal krásně vonící křupavé a horké tousty, které položil na talíř a přidal je k ostatním věcem na tác. Ještě došel pro malou vázičku s květinou, a pak už Tou jen sledoval, jak muž se snídaní odchází.

 

Ó, jak byl Tou na sebe hrdý, jak pyšný byl na to, že se mu to vaření hned poprvé tak podařilo. Konvice, která vařila čaj, byla už starší dáma celá oprýskaná a odřená, mu řekla „No vida mladej, to se ti povedlo, myslím, že na sebe můžeš být hrdý, jen tak dál a budou tě tu mít všichni rádi, tak jako mě“.

Druhý den se Tou těšil, jak bude zase péct tousty, ale nic se nedělo, muž i žena přišli do kuchyně, uvařili si ve staré konvici čaj a z břichaté lednice si vzali jídlo a odešli. Tou byl smutný, nevěděl, proč ho dnes nikdo nepoužil, byl smutný, protože se bál, že jeho lidem tousty nechutnaly. Čekal, jestli si někdo udělá tousty večer, ale ani večer se nic nedělo. Tou byl zmatený, stará konvice jen kroutila hlavou a břichatá lednice se nadouvala pýchou, když do ní večer žena vkládala nové potraviny. Druhý den se vše opakovalo. Žádný další spotřebič neuměl Touovi vysvětlit, proč už ho nechtějí používat, snad jen velký hnětač tušil, ale protože to byl už starý bručoun, tak mlčel. Další čtyři dny byly stejné, ráno muž i žena vstali, uvařili si čaj a nasnídali se, ale Toua si nikdo nevšimnul, jen párkrát ho žena pohladila a povzdechla si. Tou si začal stýskat „Proč zrovna já jsem takový chudinka, tolik bych chtěl dělat lidem dobré tousty a nikdo o ně nestojí“ „Kdyby mě raději dali někomu, kdo by mě víc používal, to bych byl moc šťastný“.

Nadešlo druhé nedělní ráno, které Tou trávil ve své poličce v kuchyni. Podřimoval a nevšiml si, že do kuchyně vešel muž. Probralo ho, až když ho muž vyndal z poličky, postavil  na linku a otevřel. Tou nevěřil, že bude znovu vařit. Tak moc se radoval, že málem nadskakoval. Muž na lince připravil tousty a začal je vkládat Touovi do teflonového bříška. Pak je tam zavřel a nastavil časovač. Dal vařit čaj, nakrájel zeleninu, nachystal květinu a vše naložil na tác. Tou hlídal, aby se tousty nespálili, ale aby byly pěkně do křupava opečené. Když se mu zdálo, že jsou tak akorát, rozsvítil kontrolku. „Tadá.“ liboval si hrdě Tou, když muž otevřel poklop a přivoněl. Ale co to? Když z něj tousty vyndával tak jeden toust prasknul a na Toua se vylil horký sýr, který se začal na Touově plotýnkách hned připalovat a nehezky vonět. „No nazdar“ řekl muž a snažil se připečený sýr z Toua setřít, ale nešlo to. Tak odpojil Toua ze zásuvky a odešel s tácem.

 

Tou se rozhlížel pyšně kolem sebe a radoval se. Sice byl celý špinavý od sýru, ale šťastný.

Později, přišla žena a prohlédla si to sýrové nadělení na Touově plotýnkách. Usmála se a řekla „S tím si hravě poradím“. Vyndala plotýnky z Touova bříška a vložila je do myčky na nádobí. Tou se polekal „proč mi vzala mé plotýnky? Zlobí se na mě? Bude teď dělat tousty někdo jiný?“ Myčka si povzdechla a povídá Touovi „Neboj se, já je jen umyji a usuším a žena ti je zase vrátí. Já tousty péct neumím. Zato jsem odbornice na špínu.“

Tohle se pak opakovalo každý týden. Od pondělí do soboty měl Tou čas na seznamování s ostatními spotřebiči a v neděli, když ani muž ani žena nemuseli do práce, pekl tousty. Byl to pro všechny takový malý svátek, když se kuchyně i byt naplnily vůní opečeného chleba.

Čas plynul a Tou už se nebál, že ho nikdo nemá rád, naopak. V domácnosti všechny další spotřebiče věděly, že Tou je výjimečný.

A tak plynul týden za týdnem až z toho bylo několik let, Tou zjistil, že moc rád peče vajíčkové a šunkové tousty, ale sýrové už tak rád neměl. Jednu krásnou květnovou neděli zase muž vyndal Toua z poličky a začal připravovat tousty, když tu se bytem rozlehlo volání ženy. Muž se lekl a nedopatřením strčil do Toua, ten sklouznul z kuchyňské linky, vytrhnul se ze zásuvky a spadl na zem. „Ach ouvej“, povzdech si Tou, věděl, že v něm něco prasklo. Muž ho však ze země nezvedl, odběhl za ženou a nechal milého Toua ležet na podlaze. Všechny spotřebiče byly ohromené. „To se ještě nikdy nestalo“ řekla stará konvice na čaj. „Copak se to děje?“ vyzvídala břichatá lednice, ale ani myčka, která měla největší přehled, protože stála na rohu u dveří nic nevěděla. Muž i žena odešli a spotřebiče se mohly jen dohadovat co se děje. Čekaly celý den a celou noc, polámaný Tou ležel na podlaze a vzdychal. Druhý den přišel domů muž.

Byl unavený, ale usmíval se. Zvedl Toua z podlahy, zatřásl s ním, otevřel ho a pak řekl „Promiň hochu, to jsem nechtěl, ale musel jsem vzít ženu do porodnice, narodila se nám krásná holčička. Teď tě odnesu k opraváři, tohle spravit nedokážu“. Zabalil Toua do utěrky, strčil ho do tašky a odnesl ho pryč z bytu. Tou byl zvědavý, kam ho ten jeho člověk nese. Když ho muž vyndal z tašky a rozbalil, ocitnul se Tou v cizích rukách. Byly to ruce staršího muže, který si Toua prohlížel ze všech stran, pak ho otevřel a prohlédnul si ho také zevnitř. „To nepůjde opravit, drahý pane, praskla vám teflonová deska a tu sehnat nebude snadné a jistě by to bylo i drahé, také se tam porouchaly nějaké spoje.“ prohlásil muž opravář. „Budete si muset koupit nový, ale koukám, že tohle už je starší typ a má toho dost za sebou.“. „To máte pravdu“ řekl muž a vzal si Toua nazpět, „Ale měli jsme ho se ženou moc rádi, jeho tousty byly vždy krásně do zlatova upečené a křupavé. Nevíte, co bych s ním teď měl udělat?“. „Nejlépe ho dát do elektroodpadu, odtud půjde na rozebrání, to, co bude ještě funkční se znovu použije a to ostatní se zrecykluje a vyrobí se z toho nové potřebné věci.“ odpověděl opravář. „Děkuji, to je moc dobrý nápad.“ řekl muž „Alespoň budeme vědět, že tak jak dobře sloužil nám, může posloužit i jiným i když toustovač z něj už asi nikdy nebude.“ Tou naslouchal rozhovoru mužů. Nejdříve byl smutný, protože se bál, že skončí na smetišti ve špíně, ale když slyšel, že bude moc dál sloužit lidem i nyní, radoval se, dobře věděl, že i jeho plastový kryt, je vyrobený z recyklovaných plastů, a tak se začal těšit na nová dobrodružství, která bude prožívat jako někdo jiný.