Základní kámen – melodie
Není melodie bez vzájemného vztahu, vše je vzájemně propojeno. Jeden tón sám o sobě melodii nevytvoří, umístíme-li jej ale mezi ostatní tóny, vznikne melodie. Melodie – ať již zpívané či vyluzované na hudebním nástroji – zmírní emoční a duševní stres, který by jinak mohl vyvolat fyzické onemocnění. Melodie uleví stresu a zmírní bolest. Zcela přirozeně používají muzikoterapii maminky, které konejší plačící dítě tichým zpěvem či broukáním. Tiší-li maminky takto dítě, často jej také houpají. Houpavý pohyb navozuje princip rytmu a pomáhá zklidnit metabolismus dítěte. Tím, že matka dítěti zpívá, propojuje své energie s jeho (vzniká tak vzájemný vztah) a bolest či potíže jsou utišeny a vyváženy.
Jednou z velmi účinných terapeutických aktivit, které můžeme pravidelně provozovat, je broukání či zpívání jednoduchých melodií. Každá melodie se skládá z tónů, které na nás působí na mnoha úrovních. Je pouze zapotřebí, aby byly nenásilné a prosté. Žádná složitá intonace ani příliš dlouhé zpívání není třeba. K uspání dítěte také stačí jedna či dvě strofy nějaké ukolébavky. Melodie je jedním z nejideálnějších způsobů relaxace a prevence onemocnění.
Charakteristika hudby
Hudba má mnoho podob, je plná barev, tvarů i forem, stejně jako například malířství. A pokud ji propojíme s nějakým cvičením a zvolíme vhodnou techniku nebo přístup, máme po ruce účinnou terapeutickou pomůcku, která člověka dokáže otevřít a zbavit ho spousty výše uvedených problémů. O muzikoterapii se dnes často mluví, ale praxe v naší přecivilizované společnosti je nevelká. Přirozený zpěv a hru na hudební nástroje jsme vyměnili za dokonalý zvuk nejnovějších přístrojů.
Úloha hudebních nástrojů při muzikoterapii
Hudební nástroje hrají nezastupitelnou roli v komunikaci ve skupině vzhledem k omezené schopnosti dětí verbalizovat (úvodní komunikace jemným zvukem chřestidel, hra na ticho a hru, dynamické stupňování hry, poznáváme své tělo: chřestíme u různých částí těla, orientace v prostoru atd…, hra na sóla: každý hraje na kytaru, bubínky a jiné nástroje svá dílčí sóla – prostor k seberealizaci, naslouchání ostatním).
Úrovně muzikoterapeutického působení
Muzikoterapie pracuje při podpoře celkového zdraví na třech, případně na čtyřech úrovních. Somatické, psychické, sociální a případně spirituální úrovni. Pokud jsou tyto složky v rovnováze a potřeby s nimi související naplněné, člověk se cítí zdravý a má pozitivní náhled na svůj život. Pokud se však některá z těchto složek dostane do nerovnováhy, přijdou bolesti, omezení v běžném pohybu, nespokojenost, smutek, stres, deprese, agrese, izolace od skupiny, případně ztráta smyslu života.
Muzikoterapie může v některých případech pomoci člověku nastolit rovnováhu nebo se s vlastní nerovnováhou lépe vyrovnat.
1. Somatická úroveň – tělesné prožívání, vliv na fyzické tělo.
Sem při praktické terapeutické práci můžeme zařadit práci s dechem, rozvoj motoriky, uvolňování napětí, spasmu, vytvoření očního kontaktu, koordinaci pohybu, koordinaci pohybu a hlasu, rozvoj nebo kompenzaci smyslů….
2. Psychická úroveň – emocionální prožívání, rozumové (kognitivní) schopnosti, volní vlastnosti
Na této úrovni terapeut pracuje s klientem na přijmutí, pochopení, vyrovnání se a případně transformaci emocí (vztek, strach, smutek), dále na rozvoji kognitivních schopností (procvičování paměti, zaměření pozornosti, komunikaci…), zvyšování sebehodnoty a přiměřeném projevení vlastní vůle.
3. Sociální úroveň – pochopení a porozumění skupině, začleňování do skupiny, vztahy ve skupině (třída, rodina…)
Na sociální úrovni muzikoterapeut pomáhá klientovi uvědomit si a pochopit své postoje, reakce, role a jednání vůči druhým lidem (vztah muž žena, matka dítě, učitel žák, podřízený nadřízený, šikana, vyčlenění z kolektivu, podřízenost ve vztazích…)
4. Spirituální úroveň – pochopení souvislostí, vědomý osobnostní růst
Zde terapeut pracuje s klientem na osobnostním růstu v kontextu s okolním světem a na pochopení souvislostí mezi klientem a během života.
Muzikoterapie na naší škole
Každých 14 dní v měsíci probíhá na naší škole hodina muzikoterapie. Většinou se spojí dvě třídy do jedné skupiny, abychom se pohodlně vešli a nebyl narušen tak důležitý kruh. Hodiny vedou Pavel a Alžběta. Tento čas je rozdělen na část aktivní a receptivní. V první části se soustředíme na přivítání, stmelení a propojení všech zúčastněných, přičemž každý z dětí má možnost jak vlastního projevu, tak i poslechu druhých.V této části Betty i Pavel využívají při terapii africké bubny, djamba, různé zvonečky a klapačky, z dechových fujarky a různé píšťaly, dále např. dešťovou hůl, chřestidla, claves, rolničky, nově je to gong. Děti si můžou vše aktivně vyzkoušet a užít si potěšení ze hry. Ve druhé – receptivní fázi jsou děti polohovány do vaků a mají možnost zaposlouchat se do rozličných zvuků tibetských misek, zvonkohry, africké flétny. Vytváří se klidná a příjemná atmosféra důvěry a tak důležitý pocit bezpečí, nechává se prostor pro svobodné prožívání a vnímání jak hudby, tak i ticha. V závěru hodiny Alžběta obejde všechny děti a dotykem nebo pohlazením se s nimi rozloučí.
Vliv pozitivně laděné hudby je nesporný a mám dojem, že stále nedoceněný. A je-li hudba provozovaná tak, že vychází ze srdce člověka, je hluboce léčivá. Nezáleží pak už tolik, jestli jde o lidovou píseň, americké gospely nebo Bachova oratoria.
Dana Dědičová