Dopis od rodičů

Milé paní učitelky a páni učitelé.
Je to jíž devět let, co na vaší školu nastoupila naše Lucka. Uteklo to jako voda a jsme na konci vaší práce a péče . Chtěli bychom vám všem moc poděkovat za vaši lásku, trpělivost, ale i přísnost,  s jakou jste Lucii vedli. To, čeho jsme dnes svědky,  je zázrak, který si možná ani neuvědomujete. Lucka měla těžký vstup do života jako odmítnuté dítě s alkoholovým syndromem, rozštěpem měkkého patra, nevyvíjejícím se duchem a mentálním postižením. Její celkový vývoj stagnoval, ve čtyřech letech byla na úrovni stěží jednoho roku.To, že se nevyvíjela, bylo pro nás velmi těžké, až jsme byli na pokraji rozhodnutí se ji vzdát. Její prognózy do života byly: špatná řeč, možnost hluchoty a mentální postižení, které se mělo prohlubovat. Kdybychom se ji vzdali, neměla by šanci na další rodinu a skončila by v ústavu pro mentálně postižené, kde by jí léky stimulovali, až by skončila  jako jiní mentálně postiženi lidé . Museli jsme udělat nové rozhodnuti a Bůh nám dal sílu i víru jít dál a nastaly posuny v jejím životě. Bylo to mnoho práce už v Bystrém s Mgr. Ditou Bomberovou, logopedkou Jirušovou, pak přešla na tuto školu . A my jsme tomu moc rádi, zde jsme našli nejen skvělé  a  obětavé pedagogy a spolupracovníky, ale i přátele . To, kde je dnes Lucka a jaký má výhled do života , je i vaším velkým dílem. Jde na SOU, což je naplněni jejích tajných přáni a je to daleko za tím , kam ji určovaly prognózy předtuch odborníků, ke kterým jsme jezdili. Moc, moc vám všem děkujeme za vše, čím jste Lucce pomohli  i za dobré příklady pro život.
Nechť jsou tyto zákusky sladkou tečkou za všemi hořkými chvílemi, které jste s Luckou zažili.
Lucka i my na vás budeme rádi vzpomínat.

Děkují a louči se Jirka a Hela Burešovi

V Jedlové 24.6.2015